Ateliér Aplikované a reklamní fotografie

 

Fakulta umění a designu UJEP
Pasteurova 9 – 3.Patro
400 96 Ústí nad Labem
e-mail: ahoj@aarf.cz

Pro aktuální informace ze života ateliéru, navštivte náš facebook.

Ateliér Aplikované a reklamní fotografie

atelier

Není Ateliér Aplikované a reklamní fotografie děsivý název? Nejspíše ano. Kam se podělo umění? Kde zůstala poezie? Ani bychom se nedivili, kdyby pojmenování ateliéru stačilo samo o sobě zájemce o studium fotografie na vysoké škole zcela odradit. Nebo naopak, takový název možná vysílá signál, že se jedná o celkem pohodlný odrazový můstek do universa reklamního byznysu s jeho pozlátkově falešným světem a zdánlivě pohádkovými příjmy…

Ani jedno, ani druhé. Ateliér mající v názvu podivné slovo “aplikovaná” se tak jako ostatní oddělení katedry fotografie ústecké fakulty umění a designu věnuje především intenzivnímu studiu možností fotografického zobrazování počínaje nejobyčejnějším možným přístrojem – studentem vlastnoručně vyrobenou dírkovou komorou, přes projekt postavený na každodenním pořízení 36 záběrů mapujících analogovou nebo digitální zrcadlovkou osobní vizuální zážitky až k práci s precizní velkoformátovou kamerou, ať už se tak děje klasickou analogovou cestou nebo současnou digitální technologií.

Posluchači AA&RF řeší úkoly prověřující jejich dovednost zobrazit co nejpřesněji svět předmětů, krajinu, či architekturu, stejně jako schopnost vyjádřit osobitě zdroje jejich vlastní inspirace i vlivy, které je dovedly k zájmu věnovat se studiu fotografie na vysoké škole. Zabývají se portrétem a aktem, ale snaží se také zajímavým způsobem zachytit výsledky práce svých spolužáků z ostatních ateliérů školy: textilního návrhářství, průmyslového i interierového designu, keramiky, skla, či přírodních materiálů. Učí se ilustrovat poezii nebo prózu, ale vytvářejí i vlastní, originální autorské obrazové publikace. Pracují na úkolech vytvořit jednotný vizuální styl různých výrobních podniků, instituci nebo designových ateliérů a následně se zabývají ještě náročnějším úkolem vytvořit vizuální identitu společností, neziskových organizací a korporací zabývajících se produkcí v nehmotné, fyzicky nezachytitelné oblasti, pro kterou je třeba najít obecně srozumitelnou vizuální symboliku.

Stručně – a možná méně odpudivě než oficiálním názvem ateliéru – je možno říci, že posluchači AA&RF jsou vedeni k tomu, aby byli schopni stát se samostatně tvořícími výtvarníky, kteří v praxi dokážou svou vlastní osobitou autorskou tvorbu promítnout do zadaného úkolu, když je život postaví do situace, že jsou pověřeni nějakou společenskou zakázkou…

Pedagogové AARF

prof. Mgr. Miroslav Vojtěchovský, QEP a MgA. Marian Beneš, QEP, prošli – bezmála s odstupem třiceti let – identickým fotografickým školením: Střední průmyslovou školou grafickou a FAMU v Praze a oba pobývali nějakou dobu studijně i pracovně ve Spojených státech amerických. I to je možná důvodem, že se jejich názory nejenom na fotografii příliš nelíší a že přistupují ve shodě i k principu a metodě fotografické výuky.

Generační rozdíl je ovšem důvodem odlišného přístupu k fotografické tvorbě, který je paradoxně prvním předpokladem jejich úspěšné spolupráce. Zatímco Miroslav Vojtěchovský se mimo jiného téměř čtyřicet let věnoval studiové fotografii orientované především na české studiové i průmyslově vyráběné sklo, Marian Beneš po vystudování obou zmíněných škol vstoupil do oblasti tvůrčí fotografie v době, kdy digitální zobrazování rázným a rozhodným způsobem začalo vytlačovat zobrazování analogové a to významně určilo jeho vztah k digitální fotografii a speciálně k oblasti postprodukce. Na základu těchto odlišností vybudovali v roce 2005, kdy se sešli v tehdy nově vytvořené soukromé škole umění a reklamy “Orange Factory”, svůj první velký společný projekt – katalog ŠkodaAuto Muzea v Mladé Boleslavi.

Metoda práce, kterou si pracovně spolu nazvali “časosběrná fotografie”, jim pomohla obejít problémy neexistence velkého, opravdu profesionálního ateliéru pro fotografování, stejně jako naprostý nedostatek velkoplošných světelných zdrojů, které se pro mnohé profesionály jeví jako zcela nevyhnutelná potřeba. Nečekaný úspěch této první společné aktivity přinesl oběma pedagogům postupně titul “Qualified European Photographer” (QEP), udělovaný bruselskou Federací evropských profesionálních fotografů a do značné míry ovlivnil i spolupráci s automobilovým průmyslem.